Když byl někdo vyloupen, nebo zakusil za minulého režimu domovní prohlídku, zná ten pocit: víc než ztráta věcí ho zranil bezohledný zásah do intimity domova, vědomí, že někdo pošpinil prostředí, obetkané jeho vzpomínkami a emocemi; bude to chvíli trvat, než se jeho byt znovu stane domovem. Něco podobného zakouší svět po útoku na Ameriku. Soustrast s oběťmi a technická opatření k zajištění národní bezpečnosti jsou první reakce, musíme však myslet dál: co učinit s tímto světem, aby opět mohl být naším domovem?
Sleduji reakce zraněného světa nyní z přemýšlivého ticha Oxfordu a uvědomuji si, že tím, co se stalo, se ...
