Č l á n k y   a   e s e j e

K VOLBĚ BENEDIKTA XV.

Nepatřím ani k těm, kdo nyní triumfalisticky jásají, ani k těm, kdo předem nad tímto pontifikátem lámou hůl. Uvědomuji si, že za současného napětí v církvi volba muže, který je vnímán - možná nespravedlivě – jako nejvýraznější symbol jednoho z názorových křídel, může toto napětí spíš prohloubit než překlenout. Na druhé straně odmítám povrchní žurnalistické dělení katolíků na „konzervativce“ a „liberály“. Napříč tímto rozdělením jde totiž rozdělení daleko důležitější – na ty, kdo katolicismus vnímají povrchně, prostřednictvím hesel a emocí a na ty, kteří víru spojují s duchovní a intelektuální hloubkou, ti i oni jsou na obou stranách. A v tomto rozdělení vnímám Josepha Ratzingera jednoznačně jako muže, který víru a katolickou tradici vnímá velmi hluboce, jako jednoho z největších teologů a intelektuálů na Petrově stolci. Církev je jako dobrý vůz, který potřebuje silný motor i spolehlivé brzdy. To, že kardinál Ratzinger byl vnímán jako brzda pokoncilního vývoje, není nic špatného – to vyplývalo z jeho funkce v čele Kongregace pro nauku víry. Bude zajímavé, jak po 23 letech v této funkci bude v 78 letech schopen sehrát opačnou roli - být motorem, od něhož se víc než výstražná varování čekají povzbuzující impulsy. Zde ale věřím v Boží působení – vzpomeňme na veliké omlazení kardinála Tomáška v jeho 90 letech.

Vždy jsem s velkým zájmem studoval jeho díla a rád vzpomínám na několik osobních setkání jak ve Vatikánu, tak během jeho návštěvy Prahy, kam přijel na pozvání České křesťanské akademie, jejíž cyklus přednášek významných teologů o základech víry zakončil vynikající přednáškou o eschatologii a kromě jiného navštívil i náš studentský kostel Nejsv. Salvátora. Rozhodně nepůsobil dojmem „inkvizitora“, ale spíše vlídného, skromného muže s velkou schopností naslouchat a přátelsky diskutovat.

Vyjádření pro Katolický týden a polskou Katolickou tiskovou agenturu 19.4. 2005