Č l á n k y a e s e j e
OSOBNÍ VZPOMÍNKA NA JANA PAVLA II.
Pontifikát Jana Pavla II. objímá celý můj kněžský život: protože mé tajné svěcení probíhalo v kratičkém období mezi jeho volbou a intronizací, jsem patrně prvním knězem, vysvěceným za tohoto pontifikátu; jeho první papežskou mši jsem sledoval v německé televizi bezprostředně po své primici. Ale až v listopadu 1989 jsem měl poprvé možnost se s ním setkat osobně – a v následujících letech se to mnohokrát opakovalo: při pracovních poradách během měsíce příprav na první návštěvu Svatého otce v naší zemi i později, kdy mne Jan Pavel II. jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími, pak při skupinových audiencích účastníků různých odborných kongresů v Římě i Vatikánu, několikrát při koncelebraci u oltáře a celkem asi desetkrát u společné večeře, kde vždy bylo možno půldruhé hodiny se Svatým otcem hovořit opravdu svobodně a uvolněně jako s otcem a bratrem (jednou, když působil velmi unaveně, jsem mu dokonce vyprávěl anekdotu, v níž vystupoval a opravdu jsem ho srdečně rozesmál). Největší dojem? Vidět ho zblízka při osobní modlitbě a při liturgii. Večeře zpravidla začínaly a končily modlitbou v papežově kapli a jednou jsem, celý rozechvělý, stál po jeho levici u oltáře, když jsme česky koncelebrovali mši pro skupinu našich studentů: papež se nořil do modlitby, jako když kámen klesá do hloubky a měl jsem téměř fyzický pocit, že do této hloubky bere i své okolí. Pak jeho schopnost pozorně naslouchat, jeho fenomenální paměť a neskrývané sympatie k těm, kteří mu přinášeli ne devótní úklony, jichž byl syt, nýbrž podněty k zamyšlení. Pamatuji si, jak se mne vždy ptal, kdy už my, čeští katolíci, projevíme iniciativu v Husově kauze a vždy dodal, že Husa se na Kostnickém koncilu zastal jen polský teolog z Krakova. V jeho soukromé kapli jsem měl jednou intenzivní zážitek, že je to místo, kde tento muž podává problémy celého světa přímo do otevřeného Kristova srdce. Byl to velký papež, opravdu jsem ho miloval.
(v zkrácené podobě otištěno v Katolickém týdeníků v dubnu 2005)











