Č l á n k y   a   e s e j e

STÁLE ROZZLOBENÝ SEMÍN

Popudlivý katolický tradicionalista Michal Semín si, jak píše, tu a tam pustil během papežovy návštěvy televizi a rozčílilo ho, že komentářů a analýz tam bylo příliš mnoho a ještě více to, že měl tu smůlu, že tam opakovaně viděl mou tvář. Kdyby pořady jediného z mnoha kanálů, které se skutečně důkladně věnovaly této události (za což jsou ČT 24 vděčni nejenom katolíci) sledoval pozorněji, zjistil by, že v debatách se vystřídali zastánci nejrůznějších postojů v rámci církve i mimo ni. Semín zjevuje divákovi, co prý nedozví: že jsem totiž (ó hrůzo) bezvýhradným zastáncem ekumenického a mezináboženského dialogu. K této hrozné, leč vskutku pravdivé skutečnosti (která je pro Semína o to hrůznější, že je to přinejmenším od posledního koncilu oficiální postoj katolické církve, důrazňovaný i současným papežem) přidává však Semín ošklivou pomluvu: jsem prý zastánce „modernismu“. Kdyby pozorněji sledoval mé odpovědi v zmíněných televizních přenosech (a obtěžoval se seznámit se s tím, co píšu a kážu), zjistil by, že jsem několikrát výslovně odmítl představu, že by spása církve byla v tom, že by se „modernizovala“ ve smyslu levného přizpůsobení liberálnímu sekularismu a že si velmi vážím současného papeže právě proto, že je představitelem takového typu moudrého konzervativismu, který je velmi potřebným, inteligentním oponentem současného liberalismu a kompetentním partnerem v dialogu s ním, protože umí „relativizovat jeho relativismus“. Tím se postoj tohoto papeže zřetelně liší od sektářského a útočného tradicionalismu následovníků exkomunikovaného arcibiskupa Lefévbra a skupinky jeho českých zastánců, z nichž nejhlasitější je právě magistr Semín. Jejich zcela odlišný typ tradicionalistického konzervativismu se vyznačuje hlavně tím, že nic pozitivního nenabízí: zaměstnává se (stačí projít Semínova veřejná vystoupení a články) především napadáním, osočováním a pomlouváním křesťanů, kteří nesdílejí jeho uzounký úhel pohledu. Trpí-li Semín tím, že jsem médii častěji oslovován než on vysvětluje si to příznačně jakýmsi spiknutím „massmediálního bratrstva“, nedochází mu jedna věc: právě tradicionalisty Semínova typu, které ve společnosti ani v církvi už nikdo nebere příliš vážně, udržují ve veřejném povědomí liberální média. Kdykoliv totiž chtějí upevnit ve veřejnosti protikatolické předsudky a ukázat církev jako agresivní sektu nesnášenlivých „majitelů jediné pravdy“, neschopnou překročit mentalitu triumfalistického katolictví předminulého století, stačí jim pozvat Semína. Jeden z nejtvrdších odpůrců katolické církve u nás mi jednou řekl: Vás nenávidím, Semína miluji. Média by stále měla ukazovat jen jeho – my už bychom pak církev vůbec kritizovat nemuseli.

Říjen 2009 (Lidové noviny)
(Odpověď na článek M. Semína Halíkova televizní církev, LN 30.9. 09)