P r o s l o v y   a   k á z á n í

PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA (8.5. 2010)

Dámy a pánové, vzácní hosté
Vzpomínáme dnes výročí vítězství nad nacismem.

Sotva však byl poražen nacismus, znovu se nadechlo jeho starší a ještě nebezpečnější dvojče, sovětský komunismus. Právě od velkého vzoru ruských komunistů nacisté převzali mnohé, co komunisté praktikovali již před nimi – monsterprocesy, koncentrační tábory, systém jedné státostrany, všudypřítomnost tajné státní policie, přesidlování a vyhlazování celých skupin obyvatelstva.

Krátce po válce naše země padla do pasti komunismu- jistě zde hrály roli velmocenské zájmy a naivita politiků, podceňujících odvěký ruský imperialismus. Avšak nezapomeňme, že do naší země vstoupil komunismus dvířky demokracie, která si nedovedla dost vážit sebe samé. Také hrálo svou roli to, že demokracie v  některých představitelích nebyla dost věrohodná a sociálně citlivá, aby ji lidé dostatečně bránili.

To je velké poučení pro dnešek: Ti, kteří využívají a zneužívají svobodu a demokracii jen pro svůj vlastní prospěch, činí demokracii nevěrohodnou a ohrožují ji a neměli by se divit, že mnozí lidé pak nejsou dost ochotni demokracii bránit.

Když skončily hrůzy stalinismu 50. let a ruská okupace 1968 vyléčila mnohé z iluze, že komunismus může být spojen s demokracií, nasadil čs. komunismus jinou, rafinovanější masku. Doba „normalizace“ stála na nepsaném paktu vládnoucí moci s občany: když se občané nebudou dovolávat svých práv, když jim bude lhostejná nepřítomnost duchovní svobody a fakt, že na vrchol se snadno dostávají nejhorší z lidí, pak stát za to zajistí základní sociální jistoty, nezaměstnanost skryje flákáním v práci a bude tolerovat mnohé: bude možné trochu si přikrádat z majetku, který patří všem a nikomu, jezdit po práci na chalupy a tam tlumeným hlasem na vše nadávat. To vše vedlo k nevídané korupci nejen hospodářské, ale především duchovní a mravní.

Právě doba normalizace poškodila mravní páteř české společnosti možná víc, než kterákoliv jiná, i objektivně tvrdší doba nesvobody – a její následky v charakterech a hlavách lidí, v duchovně-mravním stavu společnosti, v smýšlení a zvycích lidí přežívají dodnes v míře větší, než jsme si ochotni připustit.

Tímto vyznamenáním, bychom chtěli připomenout ty, kteří onu nemravnou dohodu s mocí nepřijali. Odvážné lidi v politickém disentu (kde nejvýznamnějším hnutím byla Charta 77 a VONS), v kulturním disentu (samizdatu a bytových přednáškách) a v náboženském disentu (podzemní církvi). Chtěli bychom dnes připomenout zvláště ženy v tomto kruhu statečných, ať už se samy přímo nasazovaly anebo tvořily důležité osobní zázemí těm, kdo nesli údery v prvních řadách.

Chceme připomenout ty, snášeli nejen šikany režimu, ale často i posměšky těch, kteří nechápali proč si tito lidé kazí život pro tak abstraktní věci, jako je pravda, spravedlnost a čest. Ty, kteří se řídili slovem Bible: Nepřidáš se k většině, když koná nepravost.

Stará židovská legenda říká, že svět v každém okamžiku stojí na 36 spravedlivých – kteří jsou skryti tak, že nikdo z nás lidí neví, zda právě na jeho věrnosti nezáleží ještě mnohem víc, než může domyslet.

Nebyl to primárně zápas o politickou moc, nýbrž zápas o mravní charakter národa, zápas, který pokračuje. Stále je třeba rozlišovat, odpovědně se rozhodovat, předávat příkladem hodnoty další generaci.

Paní Věro Roubalová, gratuluji Vám a děkuji Vám i všem, které zde zastupujete.

„Nevzdali jsme to“ – a nemůžeme to vzdát ani dnes ani v budoucnu.