R o z h o v o r y
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II.
Odpovědi na otázky Evy Bobůrkové a Martiny Dvořákové pro MFDnes v listopadu 2000
Setkal jste se někdy s papežem Janem Pavlem II.? Co pro Vás znamená papež osobně a jako instituce?
Nepočítám-li řadu letmých setkání při různých skupinových audiencích a několik porad před jeho první návštěvou v ČSFR, měl jsem vzácnou možnost s tímto papežem v letech 1989-99 asi devětkrát večeřet a celou dobu (vždy přesně od 19.30 do 21.hod) mezi čtyřma očima nebo v nejužším kruhu intenzivně hovořit o řadě otázek. Fascinovala mne jeho fenomenální paměť (často navázal na náš rozhovor před více než rokem nebo přesně ocitoval články, které jsem publikoval v polském tisku), schopnost naslouchat i smysl pro humor. Papež znamená v globálním měřítku jednu z nejvýznamnějších morálních autorit a jeho úřad je nesmírně důležitý pro ekumenické a mezináboženské vztahy (právě Jan Pavel II. vyzval nekatolíky k rozpravě o takové podobě papežství, která by nebyla překážkou jednoty křesťanů, nýbrž službou této jednotě). Jan Pavel II. je člověk, kterého si nejvíce vážím ze všech žijících na naší planetě.
Jak byste zhodnotil(a) papežův postoj k některým kontroverzním otázkám, například k antikoncepci, zákazu potratů, zákazu výkonu kněžského povolání pro ženy, celibátu...
"Papežův konzervativismus ve věci sexuální morálky" je klišé médií, které věnují tomuto tématu mnohem více pozornosti než daleko důležitějším částem jeho poselství (lidská práva, mezináboženský dialog), často navíc povrchně a bez kontextu Wojtylovy filozofie lidské osoby. Ostatně: kdo jiný než papež má zpochybnit morální legitimitu potratů a ukázat na problém rozpojování sexuality a reprodukce? Otevřít solidní diskusi o nelehkých otázkách budoucnosti kněžství (včetně kněžství žen a dobrovolnosti celibátu) bude zřejmě úlohou pro Wotylovy nástupce - ty věci nejsou tak jednoduché a jednoznačné, jak se zvenku zdají být.
Domníváte se, že mezi křesťanstvím a ostatními světovými náboženstvími dojde někdy k opravdovému smíření?
Pokud si pod smířením představujeme něco víc než současný stav zdvořilého dialogu a tolerance a něco jiného než povrchní zglajchšaltování ("sjednocení" a "zestejnění" náboženství pokládám za nesmysl), pokud usilujeme o kulturu sdílení při respektu k odlišnostem, domnívám se, že není jiné cesty - a Jan Pavel II. udělal na této cestě nesmírně závažný krok kupředu. Když ale pozoruji mentalitu mnoha křesťanů v naší zemi, obávám se, že to bude velmi dlouhá cesta a její průkopníci si ještě mnoho vytrpí; příští staletí jim však dají zapravdu.