P o d r o b n ě j š í   ž i v o t o p i s

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.

Narozen 1. 6. 1948 v Praze, syn literárního historika, editora spisu bří Čapků PhDr.Miroslava Halika.

V letech 1966-71 vystudoval sociologii a filosofii na FF UK (žák prof. Patočky), titul PhDr. získal 1972; na podzim 1968 absolvoval trimestr sociologie a filozofie náboženství na University of Wales v Bangoru ve Velké Britanii. V roce 1984 atestoval z klinické psychologie. Teologii studoval tajně v Praze (žák J. Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně (se zaměřením na religionistiku) na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, kde v r. 1992 získal akademickou hodnost Th.Lic. (nostrifikováno MŠMT ČR "dr. v oboru teologie"). Na podzim 1992 se habilitoval pro obor sociologie na FSV UK v Praze a pro obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi (Dr. hab. v oboru teologie). V roce 1997 byl jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

V letech 1972-1989 pracoval v různých civilních povoláních (podnikový sociolog Chemoprojektu Praha 1972-75, psycholog na katedře psychologie práce na Institutu ministerstva průmyslu 1975-84, psychoterapeut alkoholiků a narkomanů na Protialkoholní klinice FN UK 1984-1990). Zabýval se jako jeden z prvních sociálněpsychologickým výcvikem, výcvikem senzitivy a sociální komunikace v řízení a vedení lidí; přednášel též na Institutu pro další vzděláváni lékařů a farmaceutů lékařům a studentům lékařství o komunikaci lékaře s pacientem a filozofických, etických a psychologických aspektech medicíny a psychoterapie a publikoval odborné články k těmto tématům.

Kolem Pražského jara 1968 byl činný v opozičním studentském hnuti jako člen Akademické rady studentů Filosofické fakulty UK a účastnil se ekumenických aktivit křesťanů (patřil k zakládajícím členům Ekumenického hnuti inteligence a studentů a Díla koncilové obnovy, zakázaných po srpnu 1968). Po politických čistkách počátkem sedmdesátých let mu nebylo komunistickým režimem dovoleno působit na vysokých školách a cestovat na Západ, byl evidován a vyšetřován jako osoba nepřátelská režimu. Není a nikdy nebyl členem žádné politické strany.

21. října 1978 byl tajně vysvěcen v Erfurtu (NDR) tamním biskupem Aufderbeckem na katolického kněze. Do roku 1989 působil v ilegálních strukturách katolické církve, v 80. letech patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška, byl iniciátorem ekumenického pastoračního projektu Desetiletí duchovní obnovy národa. Aktivně působil v bytových seminářích, zejména u Radima Palouše a Ivana a Václava Havla, byl členem pražské skupiny filozofů "Akademie"; publikoval v samizdatu a podílel se na vydávání ilegálních filozofických a teologických knih a časopisů.

Od 1.2. 1990 dosud je rektorem univerzitního kostela Nejsv. Salvátora v Praze; při pastorační práci s pražskými vysokoškoláky se zaměřuje též na podporu sociálních a kulturních činností mladé generace, výchovu k toleranci a občanské zodpovědnosti křesťanů (protidrogové programy, průprava na manželství a rodinný život, setkáni s představiteli Romů a jiných etnických, kulturních a náboženských menšin v ČR apod.)

Po smrti Josefa Zvěřiny se 8.12. 1990 stal prezidentem České křesťanské akademie a v následujících letech byl opakovaně zvolen do této funkce. Během jeho funkčních období se činnost ČKA rozšířila na více než 50 měst ČR, uspořádala stovky přednášek, domácích i mezinárodních konferencí, seminářů a kolokvii, rozvinula publikační a výzkumnou činnost a navázala odbornou spolupráci s množstvím domácích a zahraničních akademických i církevních instituci.

V letech 1990-93 byl zástupcem generálního sekretáře Biskupské konference ČSFR a odborným asistentem KTF UK pro obor psychologie a sociologie. V roce 1990 se podílel ve Vatikánu na přípravách první návštěvy papeže v ČR a v tomtéž roce byl papežem Janem Pavlem II. jmenován konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími na dvouleté funkční období.

Od roku 1993 přednáší na Institutu pro filosofii a religionistiku FF UK, v současnosti je předsedou oborové rady religionistiky, oboru, o jehož obnovení na Univerzitě Karlově se zasloužil. Zaměřuje se zejména na filosofii, psychologii a sociologii náboženství, na dějiny mystiky, vztah náboženství a kultury a roli náboženství v moderní společnosti. Podílí se vědecké výchově v postgraduálním studiu a účastnil se doktorských a habilitačních řízení i na cizích univerzitách. Byl iniciátorem mezinárodního výzkumného projektu Aufbruch, zaměřeného na religiozitu a roli církví v postkomunistických společnostech a účastnil se práce na několika dalších domácích i mezinárodních vědecko-výzkumných úkolech. V letech 1991-93 absolvoval prakticky výcvik řízení organizace, vedeni lidi a komunikace s medii v Rakousku, Německu a Izraeli. V lednu 2002 se účastnil expedice do Antarktidy.

Publikoval přes 200 prací - knižní publikace , učební texty, odborné i populární články doma i v zahraničí. Jeho knihy vyšly též v němčině, polštině, italštině a španělštině. Je členem redakčních rad domácích i zahraničních odborných časopisu a řady odborných grémií a vědeckých společností doma i v cizině - např. Švýcarské psychoterapeutické společnosti, Daseinsalytische Gesellschaft, Evropské společnosti pro katolickou teologii, Společnosti pro vědy a umění se sídlem ve Washingtonu, Mezinárodní společnosti pro psychologii náboženství, byl jmenován doživotním členem Görres Gesellschaft v Německu, čestným členem Společnosti pro církevní právo apod. Od roku 1994 je členem Vědecké rady UFP Olomouc, a od roku 1992 Vědecké rady Centra Teoretických Studii UK. V roce 1998 byl zvolen a poté slavnostně jmenován členem Evropské akademie věd a umění.

Po roce 1989 přednášel jako host na řadě univerzit a mezinarodnich vědeckých konferencích v Evropě (v Římě, Londýně, Cambridge, Vídni, Mnichově, Salcburku, Grazu, San Sebastiánu, Palermu, Lublinu, Paříži aj.), na osmi univerzitách v USA, v Indii (Madrasu a Bomabai), v Čínské republice na Thaiwanu a Latinské Americe (v Chile a Argentině). V letním semestru 1991 byl hostujícím lektorem Salcburské univerzity, v letním trimestru 1999 přednášel jako hostující profesor na katedře Mezinárodních politických studii Pittsburgske university a v jarním semestru 2000 na Newyorské univerzitě v Praze. V podzimním trimestru 2001 působil jako hostující profesor na Oxfordské univerzitě a na podzim 2003 na univerzitě v Cambridge.

Od poloviny devadesátých let se v mezinárodním měřítku angažuje ve snahách o dialog a porozuměni mezi náboženstvími a kulturami; účastnil se rozhovoru s židovskými mysliteli v Izraeli a USA, s hinduisty v Indii a Velké Britanii, s buddhisty v Nepálu, Japonsku a Thajsku, s muslimy v Egypte (na univerzitě Al Azhar v Káhiře), Jordánsku a Velké Britanii apod. Je členem mezinárodního organizačního výboru konference Forum 2000, kde odpovídá zejména za oblast mezináboženských vztahů. Patří k zakladajicim členům pracovní skupiny pro mezináboženský dialog v ČR při ČKA .

V červnu 2002 mu na návrh SVU, sdružující české a slovenské intelektuály v cizině, byla jako prvnímu českému občanu udělena americká Cena tolerance (Adrew Elias Human Tolerace Award) "za vynikající zásluhy o rozšíření hodnot tolerance a svobody ducha a myšlení". Nadace Konráda Adenauera mu udělila stříbrnou medaili Konráda Adenauera za zásluhy o česko-německé sblížení a Masarykova akademie umění mu udělila Cenu Masarykovy akademie umění za tvůrčí činnost. V r. 2003 mu rakouská nadace Communio et Progressio udělila Cenu kardinála Königa za zásluhy o obhajobu lidských práv a duchovní svobody.

Po roce 1989 se aktivně účastní veřejného života, vystupuje v médiích a angažuje se v občanských iniciativách. Vystupuje na veřejnosti proti rasové, národnostní, náboženské a politické nesnášenlivosti a násilí, angažuje se na poli česko-německého usmíření a ekumenického sblížení různých církví, vyjadřuje se k otázkám politické a hospodářské etiky. Pravidelně koná na českém a moravském venkově přednášky a besedy s občany na různá témata, zejména z oblasti etiky. Byl členem Vládního výboru pro nadace a neziskové organizace, členem Čestného národního výboru Roku rodiny, je členem čestného předsednictva národního paraolympijského výboru a členem odborného týmu, který při Úřadu vlády ČR zpracovává dlouhodobou koncepci rozvoje ČR, účastní se různých charitativních akcí.

Od roku 1999 se opakovaně účastní mezinárodních veřejných debat a panelových diskusi s evropskými politiky na téma rozšíření Evropské unie a kulturních a duchovních aspektu procesu evropské integrace (v Berlíně, Hannoveru, Pasově, Lausanne, Paříži apod.) Patřil k externím poradcům prezidenta republiky Václava Havla.